Atlas zemí - Itálie | Cestovní kancelář ERLI zájezdy Maďarsko, dovolená v Maďarsku, pobyty, termály

Itálie

• Evropa

Itálie - Repubblica Italiana

Středomořský stát na Apeninském poloostrově a přilehlých ostrovech (Sicílie a Sardinie) s malými enklávami Vatikánu a San Marina. Území poloostrova bylo poprvé sjednoceno ve starověku Římem (3. století př. Kr.). Po pádu Západořímské říše (456 po Kr.) se na dlouhá staletí znovu rozpadlo (jen ve 14. století tu existovalo na 100 států a státečků) a stalo se předmětem expanze Římskoněmecké říše, Francie i Španělska a později Rakouska. V 18. století soupeřily o vliv na poloostrově dva nejsilnější státy: Neapolsko-sicilské království (rozkládalo se na jihu poloostrova a Sicílii), které se od 1816 nazývalo Království obojí Sicílie, a Sardinské království na severozápadě poloostrova. Výboje Napoleona I., který dobyl celý poloostrov, politickou mapu sice značně zjednodušily, ale země i poté zůstala rozdělena. Vývoj směřující ke sjednocení (risorgimento) se však už nedal zastavit. Vedle snahy o sjednocení Itálie Sardinským královstvím zasáhl do procesu významně i proslulý revolucionář G. Garibaldi a také Francie Napoleona III. Ta za postoupení Savojska a Nizzy (Nice) významně přispěla k odstranění rakouských držav na severu Itálie (Lombardsko). V roce 1861 pak bylo vyhlášeno Italské království, jehož panovníkem se stal sardinský král Viktor Emanuel II. Poslední dvě zbývající části Itálie byly připojeny do konce desetiletí: Benátsko roku 1866 a Řím s okolím roku 1870. Tehdy se Řím stal i hlavním městem království. Po 1. světové válce (od 1915 stála Itálie na straně Dohody) bylo připojeno Tridentsko, jižní Tyroly, Gorice a Gradiška, Istrie a část Dalmácie. Po fašistickém převratu v čele s Benito Mussolinim (1922) narůstala agresivita Itálie. Směřovala zpočátku především do Afriky, od konce 30. let pak i na Balkán.
Za 2. světové války stála Itálie na straně Osy, ale po vylodění Spojenců (1943) přešla na stranu protihitlerovské koalice (na území obsazeném Německem vyhlásil Mussolini Italskou sociální republiku). Po roce 1945 však ztratila Itálie nejen své územní zisky z let 1936-43 (včetně většiny kolonií s výjimkou Italského Somálska), ale došlo i k dalším ztrátám území ve prospěch Jugoslávie: Istrie, Fiume (Rijeka) a okolí Terstu. Referendem z roku 1946 se Itálie stala republikou.
Od druhé světové války prošla Itálie mohutným ekonomickým rozmachem a původně agrární stát dnes patří mezi nejvyspělejší průmyslové státy světa (HDP na hlavu stejné jako ve Francii či Velké Británii). Itálie patří k průkopníkům evropské integrace (mj. zakládající člen Montánní unie), v jejím hlavním městě byly roku 1957 podepsány tzv. Římské smlouvy, jimiž vzniklo Evropské hospodářské společenství. Z evropských demokracií projevovala však nejmenší míru stability (rekordní počet vlád), kterou ohrožovala mj. proslulá mafie a její prorůstání do státního aparátu spojené s korupcí politických stran.
Na přelomu 1993/94 byla proto přijata změna volebního systému na většinový. To však zatím latentní krizi nevyřešilo. V posledních letech sílí snahy separatistů na průmyslovém severu země o rozdělení Itálie, tedy o oddělení od méně vyvinutého jihu. Jedna z nejsilnějších politických stran na severu Itálie, separatistická Liga severu dokonce roku 1996 vyhlásila úmysl vytvořit nezávislou republiku - Padánii. V poslední době je nejvýraznější politickou osobností země mediální magnát a vůdce pravicových vlád Silvio Berlusconi, který znovu v roce 2001 sestavil vládu, v níž je zastoupena i Liga Severu a postfašistické Národní spojenectví Gianfranka Finiho.

Administrativně se dnes Itálie dělí na 20 regionů (Abruzzi, Basilicata, Calabria, Campania, Emilia-Romagna, Friuli-Venezia Giulia, Lazio, Liguria, Lombardia, Marche, Molise, Piemonte, Puglia, Sardegna, Sicilia, Toscana, Trentino-Alto Adige, Umbria, Valle d'Aosta, Veneto).