Atlas zemí - Rusko | Cestovní kancelář ERLI zájezdy Maďarsko, dovolená v Maďarsku, pobyty, termály

Rusko

• Evropa

Ruská federace - Rossiyskaya Federatsiya

Největší stát světa rozkládající se ve východní části Evropy a severní části Asie. V minulosti zasáhly území dnešního Ruska výboje starověkých civilizací (řecká kolonizace Černomoří, Perská říše, Římské impérium). Od té doby až do počátku novověku bylo toto území oblastí, kde se konstituovaly či kterou putovaly kočovné kmeny z euroasijských stepí do vlastní Evropy (Skytové, Sarmati, Gótové, Hunové, Chazaři, Avaři, Bulhaři, Maďaři). Ve stepích mezi řekami Dněstrem a Dněprem se patrně konstituovali i Slované, kteří od 6. století osídlili většinu východní a část střední Evropy. Sjednocením východoslovanských kmenů při řece Dněstru vznikl pod vlivem vikingských válečníků (Varjagové) ve druhé polovině 9. století první slovanský státní útvar na území části dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska: Kyjevská Rus. Po územní expanzi v 10. a 11. století se tento stát v polovině 12. století fakticky rozpadl v jednotlivá knížectví (nejvýznamnější Vladimirsko-Suzdalské) a dvě bojarské republiky (Novgorod a Pskov). Kočovné mongolské kmeny (Tataři), jejichž nájezdy vyvrcholily na počátku 13. století, pak poměrně snadno dobyly většinu území na jihu a ve středu Ruska. Západní a severozápadní oblasti se staly součástí Velikého knížectví litevského. V průběhu mongolské nadvlády současně začal znovusjednocovací proces s Moskevským knížectvím jako jeho jádrem. Fakticky byla mongolská nadvláda zlomena koncem 14. století, formálně pak roku 1480. Od 16. století začalo územní rozšiřování Moskevského knížectví jihovýchodním a východním směrem (dobytí Kazaňského a Astrachaňského chanátu, Sibiř). Snahy o expanzi směrem na západ a k Baltu přivedly ruský stát do permanentních konfliktů s Polskem a Švédskem, expanze jižním směrem vedla k staletí trvajícím konfliktům s Tureckem. Roku 1667 byla k Rusku připojena levobřežní Ukrajina, vítězství v Severní válce přineslo Rusku roku 1721 Estonsko a Livonsko. Účast na dělení Polska a úspěšné války s Tureckem vytvořily do konce 18. století ruskou západní hranici na řekách Dněstru, Bugu a Němenu. V průběhu napoleonských válek bylo anektováno Finsko a Besarábie a bylo vytvořeno Polské království s ruským carem jako hlavou státu. V průběhu 19. století bylo dokončeno dobytí Zakavkazska a připojení střední Asie a dalších území na Dálném východě. Emancipace neruských národů zahájená v průběhu 19. století vyvrcholila po ruské revoluci roku 1918 vyhlášením nezávislosti (Finsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, zakavkazské republiky, Ukrajina a další). Po konsolidaci sovětské moci dobylo Rusko část těchto území zpět. Roku 1922 se stalo Rusko spoluzakládajícím státem SSSR, nicméně jeho dominantní role v rámci Svazu byla taková, že se běžně používalo termínu Rusko jako synonyma za SSSR. Roku 1939 byla k SSSR znovu připojena části Běloruska a Ukrajiny dosud obsazené Polskem, o rok později byly anektovány pobaltské republiky a Rumunsku byla odejmuta Besarábie (->Moldavsko). Válka s Finskem z roku 1940 znamenala územní zisky v Karélii. Tyto územní změny byly potvrzeny i po 2. světové válce, v níž SSSR ztratil 28 milionů obyvatel a patřil k nejvýznamnějším členům protihitlerovské koalice. Rozklad SSSR a emancipace jednotlivých svazových republik vyústily roku 1991 ve vyhlášení nezávislého Ruska (v čele s prezidentem Borisem Jelcinem) v hranicích bývalé Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Administrativně se Rusko dělí na 21 autonomních republik (Adygejsko, Altaj, Baškortostán, Burjatsko, Čečensko, Čuvašsko, Dagestán, Chakasko, Ingušsko, Kabardsko-Balkarsko, Kalmycko, Karačajevo-Čerskesko, Karélie, Komi, Marijsko, Mordvinsko, Sacha (Jakutsko), Severní Osetie, Tatarstán, Tuva, Udmurtsko), 6 krajů, 49 oblastí, 1 autonomní oblast, 10 autonomních okruhů a 2 federální města (Moskva a Petrohrad). Prvotní separatismus jednotlivých autonomních republik byl s výjimkou Čečenska do roku 1994 překonán. Rusko je zakládajícím členem SNS z prosince 1991.

Krátce po vyhlášení nezávislosti nastoupilo Rusko cestu k pluralitnímu politickému systému. Na podzim roku 1993 se na území Ruska konaly historicky vůbec první svobodné volby (další v roce 1995), v roce 1996 pak volby prezidentské. V roce 1997 Rusko ukončilo dohodou své hraniční spory s Čínou, nedořešená zůstává otázka navrácení nejjižnějších Kurilských ostrovů Japonsku a uzavření mírové smlouvy s tímto státem od doby 2. světové války. Nemocný Jelcin odstoupil ze svého úřadu 31. 12. 1999 a předal vládu premiéru (bývalému šéfovi tajné policie) Vladimíru Putinovi, který pak s převahou zvítězil i v prezidentských volbách (2000). Za jeho vlády se výrazně zlepšily vztahy mezi Ruskem a státy Západu v čele s USA, když Putin zaujal pružný, pragmatický postoj i k bývalému nepříteli č. 1, paktu NATO a podpořil i boj proti terorismu (oplátkou za mlčení Západu v jeho boji s čečenskými rebely). Současně se snaží upevnit i vnitřní pozice a omezit jak moc jednotlivých gubernátorů, tak i podnikatelských magnatů a mafií.